Zážitkový pobyt „Cestujeme s Filipem“
Radějov u Strážnice 10. – 14. 6. 2013
Po 5 letech jsme se vrátili do areálu Hotelu Radějov, který se nachází zhruba 7km od Strážnice. Bydleli jsme v samostatné budově ve 4 a 2 lůžkových pokojích. K dispozici jsme měli velkou společenskou místnost, která byla pouze pro naše účely, což byla nesmírná výhoda. Sociální zařízení byla společná na chodbě. Pár metrů od budovy bylo velké travnaté hřiště – ideální pro fotbalové zápasy, les – na různé aktivity, sběr dřeva na táborák či na stezku odvahy. Děti měly k dispozici i pár herních prvků (prolízačky, houpačka…) a menší asfaltové hřiště, kde si kreslily, skákaly přes švihadlo… Na jídlo jsme chodili do jídelny v hotelu(cca 20m).
PONDĚLÍ 10.6.
Autobusovou dopravu do Strážnice nám zajistila paní Kolářová, a to v rámci jednoho z projektů partnerských místních akčních skupin Společná cesta (sídlo v Rostěnicích) a Strážnicko. Ve Strážnici nás přivítal pan Hrdoušek, manažer místní akční skupiny, aby děti seznámil s krajem, kde se nacházíme a představil nám děti z místní školy, kteří nám dělaly průvodce jak ve Strážní věži, tak i v místním muzeu. Naše děti se již na podzim zapojily do tohoto projektu, když zapůjčily staré věci jako např. mlýnky, petrolejovou lampu, část bomby… na putovní výstavu, kterou jsme právě měli možnost zhlédnout, a to v nově zrekonstruované Strážní věži. Poté jsme navštívili Muzeum, kde si děti prohlédly staré vykopávky z okolí Strážnice, tradiční keramiku z tohoto regionu či exponáty zvířat žijících v této oblasti.
Od 11,15 nás pak čekal výukový program na Baťově kanále, kde se děti dozvěděly, co se na kanále dříve převáželo, jaké zde žijí zvířata, měly možnost vidět čapí hnízdo, zazpívat si…
Po necelé hodince jsme odjížděli do Radějova na oběd a ubytovat se.
Zbytek pondělního dne byl ve znamení seznámení se s areálem, her, fotbalu, společného zpívání.
Tento den si každé dítě vylosovalo, komu bude dělat tzv. strážného anděla – tzn. bude mu neviditelně dělat dobré skutky – třeba ho pustí před sebe ve frontě na oběd, přinese mu pití… a zavedl se tzv. VZKAZNÍK, na který měly děti připínat jen hezké vzkazy.
ÚTERÝ 11.6.
Jako každý rok, tak i letos děti nezklamaly – několik ranních ptáčat bylo vzhůru už od 6h! To se samozřejmě během týdne změnilo a poslední den jsme děti v podstatě tahali z postele :-)
Jelikož takřka celý den pršelo, nastal čas pro mokrou variantu. Myslím, že děti si ji i tak užily. Absolvovaly program s Filipem zaměřený na přátelské vztahy, který si pro ně připravila p.uč. Černochová. Druhá skupina mezitím výtvarně tvořila s p.uč. Bláhovou a Bartíkovou – obkreslování postav + jejich vybarvování, dotváření…
Po odpoledním klidu se děti šly na chvilku projít a poté následovalo herní odpoledne. Děti se prostřídaly u několika společenských her jako Člověče nezlob se, kostky, pexeso… Druhou velkou soutěží byl pak Král pohádkových testů, kdy byly po budově rozmístěny kartičky s pohádkovými postavičkami či úkoly vztahující se k pohádkám a děti měly v co nejkratším čase na zadané otázky odpovědět.
Po večeři se pak rozdávaly první diplomy a vybíraly se první odměny a dále pak následovala párty – s karaoke, malou diskotékou a pojídáním sladkých a slaných zásob.
STŘEDA 12.6.
Rozcvička poprvé venku. Po snídani odjezd do Strážnice – do skanzenu. Zde byl pro nás nachystán velmi pěkný výukový program o tom, jak lidé dříve žili. Vy, jejichž starší děti s námi v Radějově před 5 lety byly, si jistě pak u fotek vzpomenete – skupinka byla rozdělena na dvě rodiny Mikulince a Hodulíkovi – děti se tak rázem dostaly o zhruba 100 let v historii zpátky. Každé dítě se o něco staralo – někdo nesl panenku – jakožto sourozence, někdo hrábě, další nůši, jiný zase táhl vozík, šátek na hlavu a vyrážíme :-) Navštívili jsme chaloupku jak Mikulinců, tak i Hodulíků, aby si děti uvědomily, že neměly žádnou televizi, žádný sporák, žádnou koupelnu – 11 členná rodina bydlela v jedné místnosti!
Na louce si pak děti zahrály několik her, stejně jako hrávali kdysi pasáčci, když si krátili čas při pasení oveček. No a nakonec ve stodole následoval vědomostní test – něco jako kdysi zábavná soutěž „KUFR“, kdy děti hádaly, k čemu mohl asi daný předmět sloužit. Paní průvodkyně ať už u menších či větších dětí byly opravdu úžasné a vysloužily si naši velkou pochvalu. Po dvouhodinové procházce skanzenem jsme směřovali zpět do Radějova na oběd.
Odpoledne jsme se rozdělili opět na dvě skupinky – zatímco jedna měla program s Filipem, druhá se věnovala barvení triček savovou technikou. Kdo byl hotov, absolvoval sportovní olympiádu složenou z obří opičí dráhy a hodu šiškou na cíl. Kdo nebyl znaven (což byla většina), šel hrát fotbal. Večer se pak vyhlašovaly výsledky a konal se táborák s opékáním špekáčků, zpíváním, zhodnocením dne…
Jakmile se setmělo, děti se přioblékly a vyrážely na stezku odvahy. Musím říct, že odvážnější byly jednoznačně holky, z nichž se mnohé nebály jít samy, jinak chodily děti většinou ve dvojicích. Klobouk dolů přede všemi, kdo trvdil, že se bojí a raději nepůjde (děti měly možnost výběru – kdo nechtěl, nemusel jít). Proč ten obdiv? Protože mnozí svůj strach překonali a stezku absolvovali – po reakcích „po“ kdy přišli vysmátí a se zvednutým sebevědomím, že to dokázali, vždyť to přece nebylo nic obtížného, bylo zřejmé, že se jim noční dobrodružství líbilo :-)
ČTVRTEK 13.6.
Dopoledne bylo opět věnované programu s Filipem, psaní deníků a další soutěži – tentokrát v Minigolfu.
Po odpoledním klidu se pak šlo na pěší výlet za pokladem. Dušan s Pavlem alias dva mniši nám značili cestu šipkami a zanechávali dopisy s úkoly, které jsme museli průběžně plnit – např. najít na mapě rozhlednu, kam směřujeme, zpívat si písničku… Jeden z posledních úkolů bylo najít dva mnichy a dovézt je ke stolu (odpočívadlu pro turisty), abychom se dozvěděli něco o pokladu. Mniši byli dobře ukrytí, ale nakonec je děti objevily – byli totiž na stromech. Prozradili nám, že mají jen část pokladu, tu druhou jiní dva mniši odnesli zpět na naší ubytovnu… Děti se tak prozatím musely spokojit jen s částí pokladu - bonbónky a slevovými kartičkami.
Ušli jsme pár metrů a přišli jsme na Salaš, kde nám její majitel povyprávěl, jak se zde žilo – ukázal nám ovečky, prasátka, zahrál na fujaru . Poté jsme šli o něco výš – o pár desítek metrů dál a došli jsme až k rozhledně, ze které je nádherný výhled na celý kraj. Až na dvě děti všichni výšlap až nahoru absolvovali – nemyslete si, nebylo to nic jednoduchého – kromě spousty schodů šlo o to, poprat se s případnou závratí, protože ne každému dělá dobře, že schody i podesta na samém vršku jsou z kovové mřížky, čili vidíte až dolů. Děti byly ale velmi šikovné a všechny to zvládly na jedničku :-)
PO večeři se hrálo opět fotbalové utkání, rozdávaly se ceny, diplomy, vyhodnocovalo se bodování pokojů, zhodnotil se celý náš pobyt.
PÁTEK 14.6.
Po 9h odjíždí děti zpět do Moravských Prus.
Jako každý rok, tak i letošní není výjimkou – ve škole se nachází několik věcí, které „nikomu“ nepatří – pokud budete mít cestu kolem, tak prosím do tašek na židli u ředitelny nahlédněte a vezměte si, co je vaše. Posbírali jsme i několik per, tužek, tuším, že i nějaké pouzdro :-)
Podle názoru nás dospěláků se pobyt vydařil a nezkazilo nám to ani jednodenní deštivé počasí.
Dle ohlasů od dětí převládala také spokojenost, takže co víc si přát :-)
P.S. Ve fotogalerii je pouze třetina fotek, všechny fotky obdrží děti na DVD.
- 17007